Úlová otázka, problém nebo nedorozumění?
Nezbytnou součástí životních potřeb včel je jejich příbytek, dutina v přírodě nebo včelí úl. Na jejich přežití nemá zásadní vliv ani jeho tvar, ani jeho velikost ani materiál. Včelstvo dokáže přežít stejně ve vertikální i horizontální dutině, menší, či větší, v dutině stromu i v puklině skály. Schopnost včely shromáždit velké množství energeticky bohatých sacharidů jí umožňuje přežít v klimaticky náročných podmínkách a snášet nepříznivé období.
Historie nástavkových úlů
I když lidstvo využívá včely medonosné již tisíce let, zásadní objevy umožňující
současné technologie nejsou příliš staré.
Nejvýznamnějším objevem pro novodobou technologii je objev včelí mezery
Langstrothem (1853) as tím související vynález rámečku a pohyblivého díla.
Následovaly konstrukce úlů dle rozměru rámečků různé šířky a výšky jejich
ukládáním vedle sebe nebo nad sebou. Na výrobu úlů se používaly různé materiály
podle jejich dostupnosti a možností jejich opracování. Výsledky včelaření byly
různorodé v různých typech úlů, zhotovených z různých materiálů. Protože se včelaři
snažili o co nejefektivnější včelaření, úlů otázka byla na světě.
Na ČR si ještě v nedávné včelaři
vyráběli úly ze slámy. Úly měli silné stěny s dobrými izolačními schopnostmi a
stěny byly pravděpodobně i vodopropustné. Později je nahradili dřevěné úly s hrubou dutou stěnou a prostor
mezi stěnami byl vyplněn dřevěnými pilinami. V 60. letech se objevil polystyren s
dobrými izolačními vlastnostmi. Konstruktéři úlů viděli řešení v použití
polystyrenové výplně a stěny úlů vybavili polystyrenovou výplní o
tloušťce 2 cm.
Pod masivním propagačním tlakem se u nás v 80. letech objevili tenkostěnné
nízkonástavkové úly, který sliboval moderní technologii, práci s
celými nástavky a říci ne práci s jednotlivými rámky. A co bylo a je především
lákavé je jeho nízká cena, případně si ho i méně řemeslně zručný včelař může bez
větších problémů vyrobit. Nízká cena úlů a sen o nízkých nákladech se však
rozplývá při každoročním zimním (někde i letním)
zakrmování. Zastánci tohoto úlového systému doporučují alespoň mnohem více
cukrových nebo medových zásob. Tenkostěnný úl využívá energii slunečního záření, které jeho
slabou izolaci částečně vylepšuje.
Tepelná izolace nástavkových úlů
Lepší tepelná izolace snižuje riziko zimování, snižuje spotřebu zásob a vytváří dobré předpoklady pro jarní rozvoj. Uzavírá, že je nutné si uvědomit, že pro zimní období není silná izolace tak důležitá jako pro jarní rozvoj.
Úlový prostor a problém s vodní párou.
Značnou slabinou dnes nejčastěji používaných úlů je nevhodně vyřešen nebo
nevyřešený odchod pár z úlového prostoru. Uteplivky jsou schopny ji propouštět,
pokud však navlhnou, tak o jejich izolačních schopnostech nemůže být ani řeči.
Tenkostěnné úly s očky tento problém řeší, současně jsou však z energetického
hlediska hotovou katastrofou. Vzniká komínový efekt a ten spolehlivě odvádí páry
z úlu ale i s množstvím tepla, které včelstvo nahrazuje spotřebou medných zásob.
Při zatepleném úly a použití polystyrenu je také nutné odvádět páru z prostoru
úlu za minimalizace energetických ztrát. Vysoká vlhkost v úlů prostoru vede k
neklidném zimování a je ideální pro rozvoj plísní na plástech. Výrobci
polystyrénových úlů tento problém neřeší a majitelé takových úlů vědí o tom své.
Proto je nejlepší větrací otvory ve víku regulovat dle aktuální sezóny.
Plodové hnízdo a jeho tvar v nástavkových úlech.
Technologie včelaření v nástavkových vycházejí z faktu, že matka přirozeně tvoří plodové hnízdo
ve tvaru koule.
Medný výnos a jeho ztráty.
Zdrojem energie v úlu je med a jen částečně i energie ze slunečního záření. Med
je přeměňován na teplo výhradně prostřednictvím svalové práce dospělých včel.
Činnost včelstva je energeticky závislá výhradně na konzumaci medu (v zimě
invertního cukru) a jeho přeměně na teplo.
Co zahrnuje "provozní režie úlu"? Je to spotřeba energie = spotřebovaný med,
kterou včelstvo potřebuje na svou obnovu, spotřeba energie na zpracování
nektaru, ventilaci úlového prostoru, stavbu díla, čistící práce a pod.
Vliv počasí - dobré a špatné sezony na nástavkové úly.
Když je medný výnos nízký, nejsnadnější je obvinit počasí. Pokud je dlouhé, studené
jaro bez slunečných dní, v úlech bez dostatečné izolace dochází k
opožděnému jarnímu rozvoji. Včelstva nemohou využít bohatou nabídku nektaru,
protože nejsou v snůžkové kondici. Při hodnocení kvantitativních znaků jakým je
medný výnos bezesporu je, má vliv prostředí značný podíl. K němu patří nejen
klimatické poměry. Vynechat kvalitu úlu jako významného faktoru prostředí a
hledat východisko v kvalitě genetické složky (šlechtění) je cíl sice krásný ale
většinou nedosažitelný.
Zcela jinak je třeba posuzovat situaci, když včelstva nemohou využít snáškové dny kvůli
nepříznivému počasí nebo nepříznivé počasí zlikvidovalo zdroje nektaru. S tím se
opravdu nedá nic dělat.
Včelstvo v dobré kondici využívá i několikahodinové možnosti pro sběr nektaru,
samozřejmě pokud se většina jeho létavek nemusí věnovat pro ně nejvážnější
povinnosti v úlu a tou je udržování potřebné teploty pro vyvíjející se plod.
Včelstvům, pokud mají zásoby to nevadí, bouřlivé plodování nastane později.
Nástavkové úly a provozní technologie.
Ideální obydlí pro včelstvo by byla dutina chráněna před
větrem a deštěm, do které by člověk neměl přístup.
Vznikly včelařské technologie, které zasahují do života včelstva drastickým
způsobem. Většina činností včelaře pomocí dosavadních technologií a úlových systémů řeší situace, které vůbec nemusí nastat.
Zásahy, které včelař dělá, jsou pracné, vyžadují mnohaleté zkušenosti a v
konečném důsledku jsou málo efektivní. Ještě horší je, když vedou k
nepřirozenému vedení včelstva a to mívá špatné následky. Pro včelaře ale i pro
včelstva.
Představa potřeby mnohaletých zkušeností ke včelařství nemotivuje. Vysoká
pracnost a nízká rentabilita odrazuje od včelaření.
Ideální úl pro včelaře je takový úl, který umožňuje rentabilní včelaření s
vysokým výnosem as minimálním podílem práce.
Problém pracnosti a snahy o jeho řešení se táhnou celou historií včelaření v úlech s
pohyblivým dílem. Na pracnosti se největší měrou podílí rojení včelstev. Platilo pravidlo, že včelař může obhospodařovat tolik
včelstev, kolik zvládne přes období rojové nálady. Hledali se příčiny vzniku rojů
nálady ve snaze odstranit je a tak tomu předcházet.
Převládaly snahy o technická řešení a to od přímého odstraňování matečníků,
zavedení roštů ve dně, zvětšení úlového prostoru, tvorba oddělků až k rotačnímu plodišti, které má znemožnit
tvorbu mateřských buněk. Biologické řešení typu nerojivé matky patří do říše
snů.
Opatření jsou nebo nedostatečně účinné nebo pracně a neefektivní.
Nepostihují to nejhlavnější - příčinu vzniku rojů nálady.
Objasnění příčin vzniku
rojů nálady umožnilo zavést technologii vedení včelstev blízkou jejich
přirozenému životu v přírodní dutině. Tento přístup zrušil potřebu neustálých
prohlídek, oslabování včelstev, posilování včelstev, tvorbu oddělků,
spojování včelstev atd..
Tento postup nepřímo ale zato výrazně snižuje pracnost při vedení včelstev.